To mi M.E.D. dal (Dita Bašková Kačírková)
To mi M.E.D. dal
Mateřské centrum Med jsem poznala zhruba před deseti roky. Tehdy jsem žila sama s dvouměsíčním miminkem, zdůrazňuji, že prvním, v panelákovém bytě, a přestože jsem v tomto městě před lety vyrůstala, zdálo se mi, že tu neznám snad nikoho. Připadala jsem si opuštěná, i když mě miminko samozřejmě zaměstnávalo.
Jednou, myslím, že to bylo na semilském pecnu, kde Med měl svůj „propagační“ kousek parku, jsem viděla, jak jedna z maminek má v šátku děťátko. Já coby prvomatka toužící také po nošení potomka, avšak s jeho přetrvávající nespokojeností, vkročila jsem na „medový trávník“ a od té chvíle se vlastně můj pocit opuštění v rodném městě začal jistojistě vytrácet. Dotyčná maminka mě kromě bleskového zaškolení ve vázání šátku pozvala do mateřského centra, po čemž jsem v podstatě toužila.
Začala jsem tam chodit pravidelně, snad dvakrát týdně a bylo to úžasné. Maminky, které měly většinou již více dětí, mi radily, povzbuzovaly, utěšovaly, ujišťovaly a hlavně, vzaly mě mezi sebe, cítila jsem se být součástí… Činnosti, ať už cvičení s dětmi, vyrábění drobností, zpívání a hraní na flétny, občasné výlety a především povídání, vše bylo báječné a naplňující, k tomu radost z nových přátelství, která přetrvávají…
A ještě: V Medu jsem se setkala s farářkou CČSH Ladou Kocourkovou, která přicházela a povídala nám a povídala si s námi. A toto setkání mě za nějaký čas přivedlo k tomu, že jsem se nechala pokřít, že jsem měla církevní svatbu a že jsem přijala dar víry.
Za to všechno děkuji a vděčím, M.E.D.u.
Dita Bašková Kačírková